Czerwony Strumien – Červený Potůček zaniklá obec

Czerwony Strumien – Červený Potok sudetská obec, která zanikla.

Pokud budete v Českých Petrovicích a budete hledat zábavu, můžete zajít do jen pár stovek metrů vzdálené obce Červený Potok. Pokud by jste dorazili před 130 lety mohli jste se občerstvit v hostinci a ochutnat pivo z místního pivovaru. Dnes si občerstvení raději vezměte sebou, neboť obec již dávno zanikla a uvidíte spoustu minulého  života zabaveného lesem. Z Českých Petrovic se na naučnou stezku vedoucí touto obcí dostanete ze dvou stran.  Po zeleně značené turistické stezce vedoucí po polsko-české hranice  přechod Mladkov-Petrovičky / Kamienczyk, nebo odbočením ze silnice vedoucí z Českých Petrovic směr Bartošovice v Orlických horách zhruba po 400 metrech po polní cestě okolo stromů pod nimiž uvidíte sochu světce. Dále asi 300 metrů a dorazíte k hranici, kde již uvidíte pozůstatky obce.

Červený Potok - Czerwony Strumień - výhled z obce na československé hraniční opevnění.

Červený Potok - Czerwony Strumień - výhled z obce na československé hraniční opevnění.

Procházíme oblastí, kde se od 14. století těžila železná ruda, která se poté zpracovávala v kovárně v nedalekém Boboszowě. Na konci 16. století založili majitelé okolního panství z rodu von Tschirnhaus osadu pojmenovanou podle potoka (německy Rothflössel). V roce 1764 se narodil nejslavnější obyvatel vesnice, Joseph Knauer, pozdější vratislavský biskup. Přibližně ve stejné době zde žil kameník Franz Hornich, tvůrce rokokových schodů a kamenných figurek pro kostel v nedalekém Neratově.Kromě toho byl Červený potok jednou z mnoha skromných a pozoruhodných sudetských vesnic a jeho obyvatelé žili klidným životem a živili se zemědělstvím a malými řemesly.

Na přelomu století byl v osadě založen penzion Gruppenbaude (Angsthauser). Během války byla budova převzata SS jako její rehabilitační centrum.

Na přelomu století byl v osadě založen penzion Gruppenbaude (Angsthauser). Během války byla budova převzata SS jako její rehabilitační centrum.

Více o Červeném Potoce začalo hovořit v 19. století, kdy turisté a turisté objevili jeho krajinné hodnoty. V osadě Leśne Domy (Waldhäuser) byla východně od osady postavena lyžařská chata Hubertusbaude a na hranici s Českou republikou byl otevřen penzion Gruppenbaude (později rehabilitační středisko německého SS). Turisté odtud vyráželi na výlety na  Zemskou bránu, do údolí  Divoké Orlice. Živá byla také tradice poutní cesty vedoucí spodní částí obce k Neratovské svatyni.

Lyžařská chata Hubertusbaude

Lyžařská chata Hubertusbaude

Dobré časy však netrvaly dlouho. V roce 1885 měla obec 25 domů, 139 stálých obyvatel, hostinec, tkalcovnu lnu a bavlny a pivovar. Po první světové válce však došlo k masivnímu odlivu lidí z vyšších sudetských vesnic. V roce 1933 žilo v Czerwony Strumień jen 77 lidí. Skutečnou katastrofou však byla druhá světová válka. V důsledku posunu hranic se země Kladsko stala součástí polského státu. Na základě rozhodnutí velmocí museli Němci opustit své domovy. Na jejich místo nastoupili polští vysídlenci z východních pohraničí, kteří často nějakou dobu žili pod jednou střechou se svými bývalými hostiteli. Červený proud měl ještě větší smůlu. Na začátku 50. let byl ve vesnici vyznačen hraniční pás,Výsledkem bylo, že nově příchozí osadníci museli znovu sbalit své věci a vydat se na další putování hledat domov.

Červený proud přestal existovat. Co zbývá? Zřícenina kaple, školy a domy, kamenná socha sv. Jana Nepomuckého stojícího přímo u potoka na české straně, fragmenty několika dalších zlomených postav nebo křížů. Snad nejpůsobivější jsou však drobné nálezy mezi ruinami domů: rezavé úlomky nádobí, kování, zámky dveří. A krásná taška z rozbitých kamen, která na slunci zahřátá na okamžik ožila v našich rukou, jako by se snažila vyprávět velmi starý příběh o obyčejném lidském životě …

hranice_czerwony_strumien
socha_czerwony_strumen
Czerwony_Strumien_rujna_sudetskeho_domu
Czerwony_Strumien_zdi
kaple_czerwony_strumien_kostel